Historie rajčat: V 18. století se jimi otrávilo několik aristokratů, v roce 1893 kvůli rajským jablkům dokonce zasedal Nejvyšší soud

Botanicky ovoce, gastronomicky zelenina

Když koncem 19. století velkoobchodník na newyorském Manhattanu John Nix dostal vyměřenou daň za dodávku karibských rajčat, zpochybnil ji s odůvodněním, že rajčata botanicky přece nejsou zelenina (ovoce mělo daň příznivější).

Tento případ se roku 1893 dostal až k Nejvyššímu soudu. Soudce Horace Gray rozhodl šalamounsky: „Botanicky vzato jsou rajčata stejně jako okurky a tykve ovoce, ale zachází se s nimi jako se zeleninou.“

Odůvodnil to tím, že rajče je konzumováno spolu s hlavním jídlem, tedy polévkou, rybou nebo masem, což z něj činí součást jídla – zeleninu. Kdyby se jedlo jako dezert, šlo by o ovoce. A rajčata se tedy danila jako zelenina.

Ovoce, které do ovocného salátu nepatří

Rajčaty se zabýval i Evropský parlament, který je zařadil také mezi ovoce. A komentář britského novináře Milese Kingtona k rajčatům je opravdu „bez komentáře“: „Vědomosti nás učí, že rajče je ovocem. Moudrost prokážeme, když ho nikdy nedáme do ovocného salátu.“

Okrasné keře

Ačkoli rajčata z Ameriky do Evropy přicestovala už v 16. století, na talíře se dostala až o tři stovky let později.

V Jižní Americe rostly keře rajčat už před více než 50 miliony let. V zahradách aztéckého vládce Montezumy je objevil vůdce španělských dobyvatelů Hernán Cortés. Ten přivezl v roce 1521 jejich semínka a rajčata byla ve Španělsku vysazena původně pouze jako okrasná kuriozita.

Ta první, která do Evropy přicestovala, byla zřejmě žlutá, protože ve Španělsku i Itálii byla známá jako pomi d´oro, což v překladu znamená žlutá jablka. Postupně se sem dostala i rajčata červená.

Otravy aristokratů a bohatých lidí

Tyto tehdy exotické rostliny měly špatnou pověst. Jejich červená barva údajně v lidech evokovala jedy. Říkalo se o nich, že jsou výplodem ďábla, protože způsobují smrtelné otravy. Pravdou je, že v 18. století byly zaznamenány případy prudkých otrav po konzumaci rajčat.

Zajímavé bylo, že šlo o aristokraty a bohaté lidi. Jak se později zjistilo, důvod byl jasný. Vyšší vrstvy společnosti stolovaly s cínovým nádobím. Po kontaktu rajčete, které má kyselé pH, se z nádobí začalo uvolňovat prudce jedovaté olovo. Chudí lidé používali dřevěné talíře, takže ti mohli rajčata jíst bez problémů.

Cesta rajčat na gastronomické výsluní

Teprve v 19. století  lidé vzali rajčata na milost. A to především v Itálii v 19. století, kde je farmáři začali pěstovat ve velkém. Trochu za to může pizza, na kterou byla potřeba rajčatová omáčka. Od té doby se rajčata vydala na vítězné tažení nejen Evropou. Italští přistěhovalci je během 19. století přivezli do USA.

Koncem 19. století pak americký polévkový magnát Joseph Campbell začal prodávat konzervovanou rajčatovou polévku, která je dodnes v Americe populární.

Česká rajská omáčka má italský původ

V kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové z roku 1826 rajskou omáčku ani žádné jiné pokrmy z rajčat nenajdete. Ostatně, omáčky z rajčat byly specialitou italské kuchyně, tak se můžeme domnívat, že se z Itálie přes Vídeň dostaly do české kuchyně.

Ještě v polovině minulého století se rajčata u nás konzumovala především tepelně upravená – v podobě již zmíněných omáček a polévek, ještě nedozrálá rajčata se nakládala do kyselého nálevu jako okurky.

Rajčata dnes rádi jíme především čerstvá – a to v salátech nebo samotná. Zpracováváme je také na rajčatové protlaky, sugo či passatu.  

Náš tip: Z rajčat si můžete připravit pálivý „tatarák“ podle našeho videoreceptu:

Zdroje informací: 

alimentarium.org: Tomato

thespruceeats.com: The History of Tomatoes as Food

washingtonpost.com: The obscure Supreme Court case that decided tomatoes are vegetables

culinabotanica.cz: Zajímavosti ze světa zeleniny: rajčata